|
|
|
Svatý Václave!(Norbert Kubát)
| Svatý Václave, Svatý Václave, české kníže, slyš!
Hlasy k Tobě pozvedáme v nadhvězdnatou říš. | | Tisíc tomu let, cos byl kníže náš,
Tobě byla řada věků jako noční stráž. | | Ale přes Tvou zem za těch tisíc let
vln jak mořem převalilo všelikých se běd. | | Ale Tys je znal, při svém lidu stál,
Tys té země nezapomněl, již jsi miloval. | | V tísni duše své, v číše hořkostech
jméno Tvé za útočiště měla na svých rtech. | | V skvoucím brnění slávou zářící
v čele vojsk jels na své brůně s černou orlicí. | | Svatý Václave, volá Tě Tvůj lid,
vrať své zemi požehnání, vrať svým dětem klid. | | Vnucen-li však boj, v záři krvavé
bitvy veď jaks' dědy vodil, Svatý Václave! |
|