Insanae et vanae curae invadunt mentes nostras,
saepe furore replent corda, privata spe.
Quid prodest, O mortalis, conari pro mundanis,
si coelos negligas?
Sunt fausta tibi cuncta, si Deus est pro te. | Nečisté a marné starosti napadají naše mysli,
často naplňují srdce hněvem a ničí naději.
Jak můžeš, ó smrtelníku, usilovat o světská dobra,
když zanedbáváš nebe?
Všechno se ti promění ve štěstí, když ti Bůh bude přát. |