Collegium Strahoviense

Úvod
Program sboru
Kronika sboru
Repertoár sboru
Historie sboru
Naše působiště
Latinské texty
Kostely ČR
Zajímavé odkazy
Kniha návštěv
Email
Info pro sbor
     

Na Czechy

(Jakub Jan Ryba)


 Což má noc na věky, na věky býti?
Nikdy už nepočne v Čechách se dníti?
Dlouho-li, český lve, ještě chceš spát?
Slunce již vzešlo, což nemůžeš vstát?
 Kdyby dnes otcové z hrobů svých vstali,
zda ještě Čechy – své syny – by znali?
Zda by je žalostný nepojal hněv,
vidouce nezdárné plémě – svou krev?
 Kam jste, ó časové zlatí, se dáli?
Karle, ó Karle, náš otče a králi!
Proto se o Čechy snažil tvůj duch,
abychom zmizeli tak jako vzduch?
 Stromové kvílejte, obilí ležte!
Vltavo! Řeky! Ó běžte, ó běžte
někdejší vlasti své blažené vstříc!
V Čechách již nežijí Čechové víc!
 Oni jak slunce se spanile skvěli,
dříve svým jazykem nad jiné pěli,
jazykem, jenžto se okrasou skví,
líbezně jako zpěv slavíčků zní.
 Učte se od ptactva jazyku svému,
nad jiné jazyky zvelebenému.
Hlasem-li každý pták nepěje svým,
hlasem svým jedině přirozeným?
 Zdali kdo slýchal, by slavíček časem
štěbetal, kvákal či vrabčím pěl hlasem?
Nebo ty, Čechu, chceš papouškem být,
v marnosti cizí se pyšnit a skvít?
 Odpusť nám, vlasti, ó odpusť vší viny!
Přijmi nás potomky za pravé syny.
K tobě jen, Čechie, chceme se znát,
pro tebe krev chcem i život svůj dát.
 Bude nám jasněji slunéčko svítit.
Budeme poznovu život svůj cítit.
Okřeje osení, okřeje les,
zaplesá město i zaplesá ves.
 Plesejme, Čechové, plesejme bratři,
světlo že jazyk náš český zas spatří,
písně že české zas budou nám znít,
Čechové ve slávě budou se skvít.