Collegium Strahoviense

Úvod
Program sboru
Kronika sboru
Repertoár sboru
Historie sboru
Naše působiště
Latinské texty
Kostely ČR
Zajímavé odkazy
Kniha návštěv
Email
Info pro sbor
     

Jan Václav Hugo Voříšek

11.5.1791 Vamberk ÷ 19.11.1825 Vídeň

Jan Václav Hugo Voříšek byl český hudební skladatel, klavírista a varhaník.

Životopis
Narodil se ve Vamberku v rodině ředitele školy, sbormistra a varhaníka. Otec jej také vyučoval hudbě, povzbuzoval ve hře na klavír a pomohl mu získat stipendium pro studium na Univerzitě Karlově v Praze.
Ačkoliv obdivoval hudbu W. A. Mozarta, více jej přitahoval romantismus Beethovena. Roku 1813 se přestěhoval do Vídně aby zde mohl studovat právo a doufal, že se zde bude moci setkat s Beethovenem. To se mu jako začínajícímu skladateli skutečně podařilo roku 1814. K dalším význačným hudebníkům a skladatelům, se kterými se setkal patří Louis Spohr, Ignaz Moscheles, Johann Nepomuk Hummel a Franz Schubert s nímž se spřátelil.
Studium práva dokončil roku 1822; poté byl jmenován na místo konceptního praktikanta u dvorské vojenské rady.
Stal se uznávaným skladatelem orchestrální, vokální a klavírní hudby. Roku 1818 se stal dirigentem Spolku přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde). Roku 1823 získal místo u císařského dvora jako varhaník a začal vyučovat hru na klavír. K jeho žákům patřili i lidé z nejvyšších kruhů, především vévoda Zákupský, Napoleon II., zvaný Orlík, syn Napoleona a Marie Luisy.
Onemocněl tuberkulózou, nepomohl ani ozdravný pobyt ve Štýrském Hradci v roce 1824. Zemřel roku 1825 ve věku 34 let. Byl pochován na hřbitově ve Währingu, kde byli později také pohřbeni Franz Schubert a Ludwig van Beethoven. Na místě hřbitova se dnes rozkládá park nesoucí jméno Franze Schuberta. Schubertovy a Beethovenovy ostatky byly později přeneseny na vídeňský ústřední hřbitov (Zentralfriedhof).

Dílo
Složil jedinou symfonii. Vznikla roku 1821 a je sepsána v tónině D dur. V minulosti byla přirovnávána k prvním dvěma Beethovenovým symfoniím. Jedná se o raně romantické dílo, jehož bohatá melodická invence našla pokračování v díle Franze Schuberta.
Za svého varhanického působení u císařského dvora složil nepříliš rozsáhlou, avšak vynikající mši B dur. Společně s jeho symfonií a krásnou Houslovou sonátou G dur, op. 5, patří k jeho několika málo nahrávaným dílům.
První doložené použití pojmu "Impromptu" pochází z roku 1817 a má souvislost s jeho dílem; tento výraz tehdy použil časopis Allgemeine musikalische Zeitung aby popsal jeho klavírní skladbu. Skladby nazývané impromptu později skládali například Schubert a Chopin.
Na jeho typicky českou pastorální zpěvnost navázali Bedřich Smetana i Antonín Dvořák.

Pramen: Wikipedia