Collegium Strahoviense

Úvod
Naše vystoupení
  • Program
  • Kronika
  • Nahrávky
  • Repertoár
  • Historie sboru
    Naše působiště
  • Strahovská bazilika
  • Vzácná návštěva
  • Latinské texty
    Zajímavé odkazy
    Kniha návštěv
    Email
    Info pro sbor
         

    František Škroup

    3.6.1801 Osice u Hradce Králové ÷ 7.2.1862 Rotterdam

    František Jan Škroup byl český hudebník, dirigent a hudební skladatel.

    Život
    Narodil se v rodině osického kantora a skladatele Dominika Josefa Škroupa jako páté dítě. První seznámení s hudbou dostal u svého otce a od svých 8 let již veřejně vystupoval s hrou na flétnu. Již v letech 1812 ? 1813 byl vokalistou v pražské Loretě a Týnském chrámu. V letech 1814 až 1819 studoval na gymnáziu v Hradci Králové. Následně se odebral do Prahy, kde absolvoval dva roky studia filosofie a v roce 1822 začal studovat na pražské universitě práva [1]. Aby si na své studium vydělal, vyučoval hudbě a zpěvu a vypomáhal ve sboru Stavovského divadla. Studia však nedokončil. V Praze se stýkal s již dnes zapomenutým skladatelem Janem Aloisem Jelenem.
    Brzo se do popředí jeho zájmu dostalo ochotnické divadlo a spolu s jinými vlastenci založil v roce 1823 první českou operní družinu, která si vzala za úkol provozovat v Praze představení českých oper.
    23. prosince 1823 byla ve Stavovském divadle hrána česky tehdy oblíbená opera rakouského skladatele Josefa Weigla Rodina švejcarská, kterou do češtiny přeložil básník a posluchač filosofie Simeon Karel Macháček. Opera byla provedena ochotníky, ale její úspěch (i finanční) přispěl k tomu, že od té doby bylo Stavovské divadlo otevřeno i pro další česká představení. Úspěch této a dalších oper zpívaných česky byl pro něj podnětem ke zkomponování první české opery Dráteník na libreto J. K. Chmelenského. Opera byla poprvé provedena s velkým úspěchem ve Stavovském divadle 2. února 1826. Povzbuzen jejím úspěchem začal komponovat další opery na Chmelenského české texty ? Oldřich a Božena, Libušin sňatek. Tyto opery však již nedosáhly takového úspěchu.
    V roce 1827 byl jmenován druhým kapelníkem Stavovského divadla, v roce 1837 se pak stal jeho prvním kapelníkem. Tím byl pak po dobu 20 let. Nesmrtelnost mu zajistila hudba ke frašce Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, ve které při premiéře konané 21. prosince 1834 poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnou.
    Byl výborným dirigentem a za svého působení ve Stavovském divadle nacvičil mnoho klasických oper, skládal řadu předeher a scénických hudeb k některým hrám a fraškám. Získal si také zásluhy jako skladatel českých písní a sborů. V letech 1836?1845 působil jako varhaník synagogy v Dušní ulici (Praha).
    V roce 1857 byl po 30 letech působení ve Stavovském divadle propuštěn a dán do penze pro neúspěch svých oper a pro neshody s tehdejším ředitelem divadla St?grem. Otevřel si pěveckou školu, kde v letech 1857 ? 1859 vyučoval. Jeden rok byl i ředitelem Žofínské akademie. V roce 1860 přijal místo kapelníka u německé opery ve městě Rotterdamu. Po necelých dvou letech zde 7. února 1862 zemřel a je pohřben na rotterdamském protestantském hřbitově.
    Jeho první manželkou byla zpěvačka Vilemína Škroupová, rozená Koudelková, se kterou měl dvě dcery. Jeho druhá žena, Karolina Kleinwächterová, byla dcerou bankéře a ředitele Pražské paroplavební a plachetní společnosti Karla Kleinwächtera a vnučkou podnikatele Karla Antona Ballabena, mj. majitele usedlosti Balabenka. Ze sedmi dětí vynikl syn Alfréd, pozdějšího skladatele a dirigenta.
    Často pobýval v Trnové nad Vltavou, nejprve u místního faráře, později na velkostatku patřícímu k nejstarší české rolnické škole, který zde roku 1838 koupil jeho bratr Václav Škroup. Podle Františka Škroupa je pojmenovaná nedaleká Škroupova vyhlídka na vltavské údolí (podle trnovské tradice právě v Trnové vznikl nápěv písně Kde domov můj) a Trnová nechala na počest jeho zdejších pobytů vydat turistickou známku.

    Dílo
    Jako pěvec působil jako tenor a baryton. Jako vedoucí muž opery Stavovského divadla má velkou zásluhu na tom, že právě v tuto dobu se v Praze hráli (poprvé) významní hudební skladatelé, např. Richard Wagner (Škroup se zasloužil o uvedení Wagnerovy opery Tannhäuser 25. listopadu 1854 ve Stavovském divadle, která je zajímavá také tím, že se jednalo o první provedení Wagnerovy opery na území Rakouského císařství).[5] Podle mínění odborníků byli hráni ve slušné kvalitě.
    Většina jeho děl jsou opery, které na české poměry měly velice slušnou úroveň, na světové poměry však rozhodně nestačily a nelze tvrdit, že by zasáhl do světové hudby. Skládal jak na české, tak na německé texty.
    * Dráteník, 1825, premiéra byla 2. února 1826, tato zpěvohra bývá tradičně považována za počátek české opery. Libreto k ní napsal J. K. Chmelenský. F. Škroup zde zpíval hlavní roli.
    * Oldřich a Božena, česká premiéra roku 1828, poté hrána ještě roku 1847. Německy byla tato opera hrána pod názvem Uldarich a Božena a premiéru měla v r. 1833.
    * Der Prinz und die Schlange, premiéra 1829, česky pod názvem Princ a had neb Amor mezi Amazonkami roku 1835
    * Die Drachenhöhle, premiéra 1832
    * Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, hudba
    * Libušin sňatek, premiéra 1835, s velkými změnami uvedena znovu 1850 (prakticky jde o nové dílo)
    * Pouť k chrámu umění, 1846
    * Columbus, napsáno 1855, premiéra v českém překladu F. Pujmana 1942, německy nebylo hráno
    Složil hudbu k písni Kde domov můj.
    Dále byl redaktorem sbírky Věnec ze zpěvů vlasteneckých, 1839.

    Pramen: Wikipedia