Collegium Strahoviense

Úvod
Program sboru
Kronika sboru
Repertoár sboru
Historie sboru
Naše působiště
Latinské texty
Kostely ČR
Zajímavé odkazy
Kniha návštěv
Email
Info pro sbor
     

Joseph Haydn

31.3. nebo 1.4.1732 Rohrau ÷ 31.5.1809 Vídeň

Franz Joseph Haydn byl rakouský hudební skladatel, vedoucí muž klasického období v hudbě, často označován jako ''otec symfonie'', nebo ''otec smyčcového kvarteta''.

Život
Dětství a raná léta
Franz Joseph Haydn (křestní jméno Franz neužíval) se narodil 31. března roku 1732 ve městečku Rohrau v Dolním Rakousku v blízkosti rakousko-uherských hranic. Jeho otcem byl Matthias Haydn, který byl kolářem a velkým milovníkem hudby. Haydnova matka, Maria (rozená Kollerová), sloužila jako kuchařka v paláci hraběte Harracha, a jeho mladší bratr Michael se rovněž stal vynikajícím hudebníkem. Hudba a zpěv byly proto důležitou součástí rodinného zázemí, z něhož však byl brzy vyrván. Mimojiné i Matthias byl nadšený lidový hudebník, který se během období, kdy dělal tovaryše, naučil hrát na harfu.
Rodiče malého Haydna si brzy uvědomili, že v by jejich syn v Rohrau nedostal dostatečné hudební vzdělání, a tak přijali nabídku Johanna Matthiase Francka, učitele hudby, svěřit malého Josepha do jeho výchovy, kde by hudební vzdělání dostal. A tak se malý Haydn odstěhoval spolu s Franckem do Hainburgu (deset mil od svého rodiště), když mu bylo pouhých šest let.
Haydn později zmínil, že život u Johanna Francka nebyl jednoduchý, jelikož trpěl často hladem a měl na sobě stále špinavé oblečení. Hlavní však bylo, že Haydn dostal potřebné hudební vzdělání, naučil se hrát na cembalo a housle a zanedlouho zpíval v sopránové části kostelního sboru.
Zde si ho jednou náhodou všiml zpívat varhaník z dómu Svatého Štěpána ve Vídni a ihned ho přijal. A tak se osmiletý Joseph ocitl v hlavním městě říše, začal zpívat v katedrálním sboru a účastnil se koncertů v královském paláci. Zde vydržel několik let, ale jakmile ho opustil hlas, propustili ho a ponechali ho svému osudu. Od té doby se Haydn toulal po ulicích a na bídné živobytí si vydělával jen přepisováním partitur a hraním na housle na tanečních bálech. Nejprve pracoval jako doprovodný hudebník v hudební akademii skladatele Nicoly Porpory a později přijal místo na menším dvoře.
V té době se oženil s Annou Marií Kellerovou, dcerou parukáře, která s ním žila celých čtyřicet let.

Vrcholná léta
V této době už měl ale za sebou svou první symfonii, spíše mladické a nezralé dílo, a o jeho nedostatcích dobře věděl. Jelikož ale neměl dost peněz na to, aby mohl brát hodiny, rozhodl se, s rozhodností sobě vlastní, že se bude učit sám harmonii a kontrapunktu a že si zlepší své hudební znalosti a techniku.
Tyto své záměry dovedl až tak daleko, že v roce 1761 dostal nabídku, aby se stal členem soukromého orchestru Paula Antona Esterházyho, který byl hlavou nejbohatší a nejmocnější rodiny v Maďarsku, jejíž členové byli velcí mecenáši hudby i jiných druhů umění.
Jako vedoucí orchestru měl Haydn velmi četné a náročné povinnosti. Mimo jiné měl na starosti dvorní hudebníky, ale byl hlavně plně zodpovědný za jejich hudební úroveň a vystupování. Musel přicházet dvakrát denně pro příkazy a byl plně povinen ''skládat takovou hudbu, jakou si kníže přál''. Je pochopitelné, že to byla velmi náročná práce. Mimo jiné byl také zodpovědný za péči o všechny nástroje a nauku ''zpěvaček, aby v Eisenstadtu nezapomněly to, co se naučily ve Vídni'', musel řídit orchestr, organizovat operní představení a hrát komorní hudbu k obveselení knížete a případně jeho hostům.
Během roku kníže zemřel a nahradil ho jeho bratr Mikuláš, který představoval pro Haydna doslova spásu, jelikož ho ihned v roce 1766 povýšil na vedoucího orchestru a na Esterháze začal budovat palác podle vzoru Versailles s marionetovým divadlem a čtyřistamístným operním domem, který byl stejně tak ohromný jako izolovaný. ''Kolem nebylo nikoho, s kým by si mě bylo možno splést,'' řekl Haydn, ''proto jsem se musel stát originálním.'' Haydn skládal neuvěřitelným tempem a jeho sláva přišla nečekaně a velice rychle. Objevovala se první zahraniční vydání a také právě ze zahraničí začalo přicházet čím dál více objednávek.
Haydnovi se dostala dokonce taková čest, že se setkal se samotným Mozartem a zanedlouho si jeho skladby neuvěřitelně oblíbil a ze dvou skladatelů se stali nerozluční přátelé.
Smrt Mikuláše v roce 1790 znamenala jakýsi převrat a hudební život na Esterháze utichl. V té době už byl Haydn velice uznávaný a oblíbený. Jeho povinnosti ke dvoru skončily, ačkoliv plat i titul mu zůstaly. Následného roku (1791) přijal pozvání impresária Salomona k návštěvě Londýna, kde zůstával delší dobu, než osmnáct měsíců. Po návratu do Vídně začal učit Beethovena, což nebyl ani pro jednoho zvláště šťastný počin. V roce 1794 následovalo opětovné pozvání do Londýna a návštěva byla ještě triumfálnější.

Pozdní léta
V roce 1795 se rodina na Esterházu vrátila a dovolila Haydnovi, aby se soustředil na komponování. Poslední roky byly stejně plodné jako ty předešlě a vzniklo šest mší a dvě oratoria - Stvoření světa a Roční doby. Pak se začalo jeho zdraví prudce zhoršovat. V té době už byl velice bohatý a vlastnil svůj vlastní dům. Při jeho nemoci se o něj vzorně starali jeho sluhové, jelikož měl velké fyzické problémy. Rozhodl se proto, že bude rozhodnější přestat skládat a svou dráhu naprosto opustil. Uklidnění v těchto neklidných letech hledal u klavíru, kde trávil dost času.
Franz Joseph Haydn, velký a významný rakouský skladatel, zemřel 31. května roku 1809 ve Vídni ve svém domě, ve chvíli, kdy napoleonské jednotky vstoupily do města. V tomto roce (2009) uplynulo 200 let od smrti ''Papá Haydna''.

Charakter
Haydn byl mezi svými vrstevníky oblíbený hlavně pro svou laskavost a optimismus. Vynikal smyslem pro humor, evidentní v lásce ke kanadským žertíkům a často zřetelný i v jeho hudbě. Haydn byl zvlášť respektován Eszterházy pro jeho udržování dobré nálady mezi hudebníky a zaměstnavateli, vyvolával klidnou a pohodovou atmosféru hudebníků, u nichž i mimo jiné respektoval jejich zájmy a snažil se s nimi co nejlépe vycházet. Jeho zaměstnavatel a několik dalších lidí mu také občas říkalo Papa Haydn.
Haydn byl oddaný katolík, který mimo jiné často a rád obdělával svůj záhon růží, když byl už ''unavený'' od skládání. Po dokončení nějakého svého díla často psal ''Laus deo'' (''chvála bohu'') nebo nějaký podobný výraz na konec svého rukopisu. Mezi jeho oblíbené záliby patřil např. lov nebo rybaření.
Haydn byl nízké postavy, což měla za důsledek zřejmě podvyživenost z mládí. Neštovice, které Haydn měl, zanechaly na jeho tváři ošklivé a výrazné jizvy. Vzhledově nebyl Haydn hezký, a tak byl docela překvapen, když se o něj při jeho návštěvě Londýna zajímalo tolik žen.
Tucty Haydnových portrétů od několika umělců, kde na každém je Haydn zobrazen s jinými rysy, nám zamezilo možnost dozvědět se, jak Haydn přesně vypadal. Za nejpovedenější vyobrazení je považován obraz od Thomase Hardyho (* 1757 - ? asi 1805) namalovaný v době, kdy byl skladatel v roce 1792 v Londýně a který je nyní umístěn v Královské hudební akademii v Londýně. Některé obrazy poukazují na to, že Haydn nosil šedé napudrované paruky, což byla mužská móda 18. století. Jeden obraz dokonce poukazuje na to, že byl Haydn v dospělosti plešatý.

Dílo
Haydnovo dílo je ohromující - čítá až 2000 prací. Není tomu však tak dávno, co Haydnova díla byla přijímána s vlídnou, příznivou nákloností a hlavně s úctou, ale bez skutečného chápání jejich pravého místa ve vývoji západní klasické hudby. Dnes vidíme hlavně hudebního hrdinu - titána ? a nejen přívětivou postavu zvanou svými kolegy ''Papa''.
Když vstoupil Haydn na scénu, dalo by se říci, že byla ještě symfonie v začátcích. Záhy se v Haydnovi zrodila hluboká úcta k C. Ph. E. Bachovi, ale jeho první symfonie nebyly vlastně nic jiného, než předehry, jež měly jen velmi málo společného s rozsáhlými, bohatšími a expresivnějšími skladbami z jeho zralých let. Tři známé symfonie zkomponované na Esterháze během šedesátých let, Ráno, Poledne a Večer, jsou originální a okouzlující, nemají ani obsah ani formu svých o deset let mladších ''sourozenců'' vytvořených během období tzv. Sturm und Drang.
Jelikož měl Haydn k dispozici celý orchestr na Esterháze, mohl experimentovat, zkoušet všechny druhy efektů s různými kombinacemi nástrojů, neustále obohacovat své orchestrální představy a dodávat vtipné, hluboké a elegantní hudební myšlenky.
Haydn nevynalezl, jak se nemálo lidí domnívá, moderní symfonii, ale v jeho rukou dosáhla tato forma jistě svého právoplatného postavení, s jeho neustálým hledáním nových metod vyjádření v rámci přísné klasické struktury a jeho výjimečným talentem pro melodii a harmonii.

Pramen: wikipedia.org