Collegium Strahoviense

Úvod
Program sboru
Kronika sboru
Repertoár sboru
Historie sboru
Naše působiště
Latinské texty
Kostely ČR
Zajímavé odkazy
Kniha návštěv
Email
Info pro sbor
     

Karl Ditters von Dittersdorf

2.11.1739 Vídeň ÷ 24.10.1799 Nový Dvůr u Červené Lhoty

Karl Ditters patřil k nejtvořivějším a nejuniversálnějším vídeňským současníkům Haydna a Mozarta. Navštěvoval jezuitskou školu a protože pocházel z rodiny s dobrým finančním zázemím (otec byl dělostřelecký důstojník), mohl si dovolit soukromé lekce hudby, francouzštiny a náboženství. V 7 letech se začal učit hře na housle a díky vlivnému učiteli, Josephu Zieglerovi, byl o několik let později jmenován členem orchestru v benediktýnském kostele. V roce 1751 se stal členem kapely prince Josepha Friedricha von Sachsen-Hildburghausen a s učitelem Giuseppem Tranim se začal mnohem více věnovat studiu hry na housle. Jelikož Traniho zaujaly první Dittersovy skladatelské pokusy, doporučil jej učiteli Giuseppe Bonno, který jej učil kontrapunktu a volné kompozici. Karl Ditters u něj zůstal až do roku 1761, kdy byl orchestr prince Josepha zrušen kvůli jeho odchodu z Vídně do Hildburghausenu, kde převzal vladařství. Se skladatelem Christophem Wilibaldem Gluckem podnikl cestu do Itálie, kde měl jako houslista velký úspěch. Karl Ditters byl spolu s dalšími hudebníky přijat do služeb hraběte Durazza, divadelního ředitele císařského dvora. Dittersův kontakt s dramatickou hudbou během 60. let díky působení v divadelním orchestru velmi ovlivnil jeho umělecký vývoj. Když mu koncem zimy 1764 vypršela smlouva s Durazzem, rozhodl se přijmout místo kapelníka u biskupa Adama Patačiče ve Velkém Varadíně (dnešní rumunská Oradea), které před ním zastával Michael Haydn, a kde zaměstnával i řadu českých umělců, než sloužit u hraběte Wenzela Sporka, Dittersova nástupce, s nímž si nerozuměl. Karl Ditters sestavil orchestr s malou skupinou zpěváků. Začal komponovat své první vokální skladby, včetně oratoria Issaco a několika oper, a také instrumentální hudbu. V důsledku rozpuštění biskupovy kapely v roce 1769 byl Karl Ditters nucen hledat práci. To se mu podařilo na zámku Jánský vrch (Johannisberg) u Javorníka u hraběte Filipa Schaffgotsche, kde zůstal 26 let. Provozoval zde vlastní opery, kterých napsal 40, 120 symfonií, 26 divertiment, serenády, smyčcová kvarteta, kvinteta, sonáty, klavírní skladby, několik oratorií, mší a kantát. Mohl se bez starosti oženit s členkou operního souboru, maďarskou zpěvačkou Nicolinu Trinkovou, se kterou měl 10 dětí, když k platu 3.000 zlatých měl zdarma byt o pěti pokojích se stravou pro celou rodinu. Během svých služeb byl Karl Ditters roku 1770 jmenován Rytířem zlaté ostruhy a o tři roky nato (1773) získal za zásluhy a přiměřený poplatek šlechtický přídomek ''von Dittersdorf'', který byl podmínkou k získání místa hejtmana ve Frývaldově. Po smrti hraběte Schaffgotsche (1795) Karl Ditters obdržel malou penzi, která sotva pokryla jeho osobní potřeby. Ale Karl Ditters neměl jen finanční potíže, ale také zdravotní ? trpěl artritidou (zánětem kloubů). Naštěstí mu baron Ignác von Stillfried, hudební nadšenec, nabídl bydlení v podnájmu na jeho pozemku Nový Dvůr na panství Červená Lhota, kde Ditters zůstal se svou rodinou až do své smrti. Pochován je na hřbitově v Deštné. Po ukončení smutku si jeho sedmnáctiletá dcera Anna Marie bere za muže téměř o 40 let staršího rodinného dobrodince barona Stillfrieda. Dittersova autobiografie, dopsaná dva dny před jeho smrtí, vyšla česky jako Vzpomínky hudebníka 18. století (1959).

Pramen: Osobnosti Jindřichohradecka